Notové ukázky jsou z knihy První pěvecké kroky (Editio Supraphon 1988)
Převzato z :

Elementární zásady správné techniky zpěvu

1. Základní pěvecký postoj

- stoj mírně rozkročný, váha těla spočívá rovnoměrně na obou chodidlech
- ruce visí volně podél těla - nedržíme se vepředu ani za zády
- záda pokud možno rovná, ramena nejsou křečovitě zvednutá, ale přirozeně dole
- spodní polovina těla je více méně statická, ale vždy stabilní, horní polovina je volná a napomáhá nám k správnému dýchání a výrazu
- stojíme vzpřímeně s pocitem, jako bychom se lehce vypínali směrem nahoru
- hlava je vzpřímená, ale ne příliš - krk musí zůstat absolutně volný

2. Pěvecké dýchání

- při nádechu i výdechu zůstávají ramena a z větší části hrudník v klidu
- dlouhý nádech - před začátkem fráze - vedeme nosem. Dech cítíme na horním patře
- krádký přídech - uprostřed dlouhé fráze - ústy. Co nejkratší a nejvydatnější - s představou úleku.
- zásadně se nepřefukujeme - nabereme jen tolik vzduchu, kolik budeme potřebovat
- podstatný je regulovaný výdechový proud - při zpěvu nevypouštíme téměř žádný vzduch
- využíváme bráničního dýchání v kombinaci se spodním hrudním nádechem
- ve sborovém zpěvu je podstatné sborové dýchání- tzn. fráze musí znít uceleně v celém hlase, bez ohledu na nádechy jednotlivců

3. Hlavový tón

je lehký zvuk využívající k rezonanci pouze hlavové rezonátory (např. brumendo)
- nasazuje se velmi jemně a nikdy nedosahuje znělosti plného tónu
- využívá se zejména ke sjednocení barvy hlasu ve vyšších a nižších polohách
- je vhodné začínat rozezpívání právě hlavovým tónem

4. Plný tón

- je tón využívající všech rezonátorů - hlavových i hrudních
- při správné technice již můžeme dosáhnout plné hlasové síly
- ústa jsou vždy přiměřeně otevřená (raději více, než méně), ale hlavní je dokonale uvolněná čelist
- správně vytvořený tón je schopen všech dynamických i barevných nuancí

5. Artikulace

- artikulace je společně s dechovou oporou rozhodujícím faktorem pro kvalitu a znělost tónu
- vyslovujeme od konsonanty ke konsonantě, tj. od souhlásky (r, d, ř, m, ....) k souhlásce, - vokály - tj. samohlásky - pouze krásně uvolňujeme a s dechovou oporou připravujeme další konsonantu
- každou konsonantu vyslovíme krátce, energicky a velmi zřetelně - zřetelněji než v mluvené řeči
- vokály jsou sice přirozeně uvolněné - zejména dlouhé hlásky - nicméně jejich tvar musí být zřetelně ohraničený. Od nejširších vokálů k nejužším: A, O, E, I, U = koutky úst jsou pevněji zúžené
- vokály mají být zvukově vyrovnané (samozřejmě v krajních polohách hlasového rozsahu nejsou rozdíly mezi samohláskami již tolik patrné)

6. Dechová opora

- je způsob využití nadechnutého vzduchu pro kvalitu tónu
- tón nasazujeme s pocitem zadrženého dechu
- čím delší a vyšší fráze, tím větší dechová opora - tzn. břišní svalstvo a bránice zapojíme při "opření" sloupce vzduchu >"spodní páry žeber se mírně rozšiřují do stran
- opíráme zejména nejvyšší tóny fráze a všechny skoky
- po překlenutí těžkého místa opření nepovolujeme, ale vydržíme až do konce fráze

7. Vokalíza

- všechny tóny ve všech polohách zpíváme s volným krkem, povoleným hltanem, vyklenutým měkkým patrem - pocit zívání- a položeným jazykem
- tóny vycházejí a směřují do jednoho místa - polohy - která obsáhne rozsah celého zpívaného úseku


Správné držení těla přímo ovlivňuje dobré vedení dechu

Ze základního postoje se skláníme do předklonu tak, že nejdříve klesne hlava, po ní jdou dopředu ramena, ruce volně visí a páteř se od krčních obratlů postupně roluje až k pasu. Současné vydechujeme. Při nádechu napřimujeme páteř od pasu ke krčním obratlům (ruce a hlava ještě visí). Nakonec narovnáváme ramena a hlavu.

Postoj

1. stojíme přirozeně, nenásilně vzpřímeně
2. váha těla je rovnoměrně rozložena na obě nohy
3. ruce, paže a ramena jsou volné (nezakládáme ruce dozadu)
4. jsme celkově uvolněni

Dech

Klidný, hluboký vdech nosem usnadňuje naplnění celých plic vzduchem, přičemž si uvědomujeme plnění spodní části plic. Horní Část hrudníku zůstává v klidu, spodní páry žeber se rozšiřují do stran. Při nadechování nesmíme nikdy zvedat ramena !!

Cvičení:

Hlavový tón


Cvičení:

l. Meluzína, rezonance, plynulý přechod z mmm na neutrální samohlásku
2. Přízvuky na jednom tónu, po pultónu nahoru
3. Uvolnění brady


Přechod ze souhlásky "m" na vokál "u" musí být plynulý!

Cvičení na uvolnění brady


Měkce nasazený tón


tvoříme na základě ovládnutého dechu a dobré tónové představy při dokonalé rezonanci, uvolněně, slabě, bez šelestu.

Zvukové vyrovnávání vokálu

Je to způsob, kdy přiměřeně zmenšujeme rozdíly mezi temnými a jasnými vokály, tak aby zněly vyrovnaně, ale srozumitelně

Cvičení: na jednom tónu
mu-mo-ma-me-my
my-me-ma-mo-mu
nu-no-na-ne-ny
ny-ne-na-no-nu
ju-jo-ja-je-jy
zy-ne-ma-no-nu
Nejtemnější "u" nesmí být příliš rozdílné od nejjasnějšího "i"


Melodické cvičení

Kantiléna - zpěvná část melodie
1. Uvolňovat bradu
2. Dobře vázat tóny (legato)
3. Vyrovnávat vokály a spojovat je souhláskami
4. Zpívat lehce
5. Dechová opora
6. V celém hlasovém rozsahu zpívat vyrovnaně, bez hlasového zlomu

Cvičení artikulace


Spojování hlavové a hrudní rezonance

Propojení hlasových rejstříků. Tóny ve střední poloze nasazujeme lehce, stoupající melodii zesilujeme a stále se opíráme o dech. Hluboké i vysoké tóny musíme zpívat s představou že jsou v přirozené poloze. Důležitá představa stejné výšky tónu.